První tři dorty a první dva roky

1. ledna 2009 v 7:00 |  Dorty
Jak proběhly skoro dva dortové roky "v kostce":

Na začátku bylo odhodlání, zpětně si kladu otázku, proč jsem to už po prvním dortu nezabalila... Tímto chci povzbudit všechny, kdo se do dortíku s jakoukoli potahovací hmotou pustili poprvé a mají pocit, že není nic moc......... My ten dortík pak oloupali od marcipánu jako pomeranč a snědli :-D Ozdoby byly naštěstí kupované a krém jen ze směsi v krabičce...

Kdybych tenkrát viděla ty nádherné postupy, co se dnes dají najít na netu a věděla do čeho jdu... Ale ony ty postupy byly, jen jsem si to přebrala po svém... Čili svatá věta "s vodou do hmoty opatrně" byla přeložena - přidávej po kapkách. Marcipán ze Salka jsem hnětla ručně a nestačila se divit vlastním očím:




První byl dort k Radečkovým třetím narozeninám 17.3.2007. Byla jsem vyhecovaná nádhernými marcipánovými dortíky z internetu. A dobrá rada "s vodou opatrně" dopadla tak, že jsem fakt vodu KAPALA a hmotu jsem měla tuhou a málo prohnětenou, ač jsem málem potila krev, protože jsem to celé hnětla ručně. Na fotce je vidět, jak se lámala a jak jsem ji měla vyválenou na tlusto. Vůbec jsem netušila, jak to asi má být, marcipánový dort jsem v životě neviděla, jen na fotkách a už vůbec ne na řezu...


Největší nedostatky jsem se snažila naaranžovat dozadu a ještě co nejvíc zakrýt krémem a stuhou - naštěstí doma byla takhle široká stuha, ale krátká, na mašli už by to nevyšlo...
Hlavně šikovně vyfotit s dítětem...


Takto vypadal můj druhý dort o den později, korpusy pečeny současně. To už jsem pochopila, že hmota je moc tuhá, s vodou jsem byla odvážnější a ejhle, hmota šla i prohnětat. Opět jsem ale neměla ponětí, jak vypadá správně zpracovaná hmota. Výsledek se pak na dortě trhal, měl tendenci stékat, ale naštěstí se udržel. Jen povrch měl pár trhlin a tak došlo na takovou aplikaci ozdoby, aby zakryla největší postižená místa. Byl to dort pro maminku a měla pochopení...
(PS: Ta zelená hmota už byla zředěná moc - nedošlo mi, že práškové barvy se ředí vodou a tudíž mi zředí i hmotu - přidávala jsem cukr, ale stále málo. Naštěstí ten čtyřlístek byl jen na horní ploše a neměl kudy utéct. Ne tak už na třetím dortu...)



Ano ano, do třetice všechno možné i nemožné... hmota čekala dva měsíce v lednici, byla řídká, ač jsem se ji snažila zahušťovat - opět jsem neměla absolutně představu, že to polkne opravdu TOLIK! cukru na zahuštění. Dort jsem potáhla a za odměnu se svléknul :-D Později jsem pochopila, že jsem to měla prezentovat jako záměr a nic si z toho nedělat. Já měla naopak pocit, že mi není dáno a nemá to cenu...
Namísto hození flinty do žita jsem se vrhla na jiné recepty a jiné hmoty a s hnětením obrátila na domácí pekárnu.
Toto je můj 15. dort, 21.6.2008, po roce a čtvrt od toho prvního potahovaného. Sama se divím, že to nakonec "šlo". Je to moje už druhá mašinka.
V srpnu 2008 jsem se kvůli tomuto dortu učila modelovat růže a vymodelovala jsem jich 70. Zdaleka ne všechny nakonec přišly na dort. Byl by jinak moc přeplácaný.
Moje další z řady mašinek v listopadu 2008.
A opět jeden jubilejní, čtyřkilový s růžemi v září 2008.

Vy, co máte za sebou první dort, nebo se do něho teprve pustíte, držím palce a přeju pevné nervy! A pamatujte, že záměr s dortem máte v hlavě jen vy, když vám vyjde něco jiného, podejte to jako záměr a lidi budou nadšeni - třeba horní patro na dort posazené ke kraji, ne doprostřed - často používaná efektní finta!
_______________________
Pečení zdar!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Livien Livien | Web | 2. ledna 2009 v 22:02

Takže přiznávám se, já a kuchyně to moc nejde dohromady, i když se snažím, však mám ještě nějaký ten čásek se učit. Popravdě jsem hledala inspiraci. Maminka bude mít brzy narozeniny a se sestřičkou jsme se rozhodli udělat jí dortík. (vzhledem k tomu, že jí je osm, to bude spíše na mě) Přitom jsem vpadla na tuto stránku a tyhle dortíky mi doslova vzaly dech, já samozřejmě vím, že něco takového nemám tak úplně šanci zvládnout, ale rozhodně si to zasloužilo komentář, protože je to opravdu nádhera....

2 rybička rybička | Web | 3. ledna 2009 v 9:34

Livien, díky za tu spoustu milých komentářů na blogu. Určitě se do dortíku pusť, mamince uděláš velkou radost i když nebude tip ťop. Nakonec - ne každá cukrářka začínala jako babral mého typu, jak to popisuju v tomto článku.

3 Livien Livien | Web | 3. ledna 2009 v 9:41

Za komentíky rozhodně není proč děkovat, mě to zde všechno nadchlo natolik, že jsem si je prostě nemohla odpustit :)

4 Zdenka Zdenka | Web | 9. ledna 2009 v 3:10

Rybičko, tahle "inventura" dortíků je skvělá. Musíš být na sebe dostatečně pyšná.

Já se přiznám, že patřím také do té kategorie "zprvu patlal", ale už se taky lepším. Ale na hmotu asi nikdy nevyzraju, zůstanu u šlehačky a sem tam něco... hihi

PS: líbí se mi tvůj smysl pro humor, dík.

5 Jana Jana | E-mail | 12. ledna 2009 v 17:18

Krásně jsem si početla a musím se přiznat, že moje první zkušenosti s mléčnou hmotou byly daleko horší a taky poslední. tohoto druhu.

Já jsem síše na buchty a spol. než na zákusky a dorty, které většinou nevypadají tak, jak mají. Díky za skvělé články a návody. Moc ráda se sem vracím.

6 rybička rybička | Web | 12. ledna 2009 v 21:13

Jano, díky za milý komentář, doufám, že se Ti v mé kuchyni bude líbit i nadále.

Zdenko, po posledním dortu jsem se zařadila zpět mezi patlaly v oblasti čokolády... tu musím ješte hódně potrénovat...

7 rybička rybička | Web | 18. února 2009 v 19:46

Vkládání komentářů je zde ukončeno, pokračujeme zde:  http://www.urybicky.cz/2009/01/prvni-tri-dorty-a-prvni-dva-roky/

Komentáře jsou uzavřeny.


Aktuální články

Reklama